Navigation Menu+

Deníček: Studentský život

Posted on Lis 8, 2017 in Deníčky

Dnes k sobě budeme upřímní. Život studenta zkrátka není jen o tom, že chodíte na přednášky, a když z nich přijdete, začnete se učit. Studentský život je o tom, že některých věcí máte velký přebytek, zatímco jiné (a to dost potřebné) vám chybí.

Tedy, může takový, že z přednášky zasedáváte rovnou k učení, moje spolubydlící by o tom mohla vyprávět (momentálně už čtyři hodiny sedí nad protokolem z chemie a vypadá, že se ani zdaleka neblíží ke konci, ovšem o to zuřivěji mlátí do klávesnice). Můj život prváka na peďáku však takový není. Totiž, nebudu tvrdit, že peďák je titul zadarmo, to ne, spíš je to tak, že si teď místo průběžné přípravy dělám to i tohle a pak, až přijde ten strašák jménem zkouškové se z toho asi pos … no však víte, co chci říct.

Takže co mi přebývá a co chybí? Tak třeba kafe lze zařadit do obou těchto kategorií. Takhle občas k večeru, kdy už se mi z přemíry kofeinu trochu klepou ruce, mi v těle vyloženě přebývá. Ovšem pak jsou rána, kdy mi dojde, že jsem ho zapomněla koupit a to mi zase dost citelně chybí. Co mi však chybí je jídlo. Pravidelná strava, i kdyby jen ze školní jídelny, mi nikdy nepřišla tak důležitá, jako v momentu, kdy ji nemám. Moje kulinářské schopnosti sice nejsou vyloženě katastrofa, ale najít si ten čas na vaření se nějak nedaří. Takže to, v tom lepším případě, jistí rychlé saláty či home-made bagety nebo, v případě horším, pizza či pytlík chipsů.

„Nejvíc mi ale chybí jedna věc. Spánek. Ten krásný pocit, když si lehnete do postele, nastavíte budík a ten ukazuje, že máte třeba osm hodin spánku? Tak to už se mi dlouho nestalo.“

No, a když jsme u toho, co mi chybí, nelze opomenout čas. A nejhorší na tom, je, že ani nemám ponětí, kam se ztrácí. Jediné co vím je, že neustále něco nestíhám, někam dobíhám, popřípadě se omlouvám, že někam dorazím pozdě. S tím se pojí i to, že mi chybí ponětí o tom, kde zrovna mám být, takže kdo se mi nepřipomene, ten zkrátka riskuje, že naprosto zapomenu, že jsme měli sraz.

Nejvíc mi ale chybí jedna věc. Spánek. Ten krásný pocit, když si lehnete do postele, nastavíte budík a ten ukazuje, že máte třeba osm hodin spánku? Tak to už se mi dlouho nestalo. Jednoho krásného dne se mi stalo, že jsem přišla z brigády (o tom za chvíli), dala si sprchu a vstávala tak brzy, že mi ty vlasy ani nestačily uschnout a telefon se nestihl nabít ani na 20%.

Další věcí, která vám jako studentovi chybí, jsou peníze. Myslím, že to ani nemusím říkat, ona je to taková ta všeobecně známá pravda. Studenti jsou chudí. Problém je, že abyste si mohli vydělat nějaké peníze, musíte mít čas a ten vám chybí nejspíš taky. Tak jsem to riskla a dvakrát šla na noční inventuru. No co vám budu povídat, odbydu si směny, na které jsem se v nadšení zapsala a další si zapisovat nebudu, protože tohle fakt ne. Jedné věci mám naštěstí přemíru a nemůžu si stěžovat – mám přemíru nových známých, poznávám nová místa (ano, ano, tak trochu objevuju Prahu) a všeobecně mám prostě nedocenitelnou přemíru nových zážitků. A to prostě chcete.

Tolik k tomu, jaký pro mě zatím je ten studentský život. Nestěžuju si, užívám si ho.