Navigation Menu+

8 trablí prváka

Posted on Lis 22, 2017 in Deníčky

Být prvákem sebou nese spoustu radostí, o kterých vám určitě povím. Ale aby to všechno nebylo až moc růžovoučké, začnu nejprve těmi starostmi.

1) Jedete od začátku

Na střední jste si od vystrašených prváků prošli dlouhou cestu až k těm, na které si už nikdo nedovolí. Věděli jste, co platí na kterého učitele, kde je od školy nejbližší kavárna/kebab/hospoda a mohli jste se bavit pohledem na zmatené prváky. A nastoupíte na vejšku a všechno je pryč. Kavárnu/kebab/hospodu objevíte poměrně rychle, ovšem třeba co platí na jakého vyučujícího, nemáte ponětí, protože i zapamatovat si byť jen jejich titul je nad lidské síly a stejně tak oni nemají ponětí, kdo vlastně jste.

2) Nové tváře

Rozeznat třicet spolužáků na střední je hračka, za měsíc si na ně zvyknete. Tady s někým prohodíte pár slov a po příštích 14 dní ho třeba ani nepotkáte, protože prostě nemáte zapsané stejné přednášky. Na každé přednášce vídáte jiné lidi a i po měsíci máte pocit, že do třídy vstoupil někdo, kdo tam ještě nikdy nebyl (což se občas ukáže jako pravda a dotyčný se po chvíli vypaří, protože mu dojde, že je jinde než má být).

3) Sbohem průběžným testům

Na střední na ně nadáváte, štve vás psát průběžné testy, když to stejné pak musíte sepsat do čtvrtletky. Mě teď docela chybí, protože v půlce semestru pořád ještě nějak nenacházím motivaci se něco učit a v podstatě nedělám nic. A pomalu začínám tušit, že až přijde zkouškové, bude mi to asi dělat trošku problém.

4) Výklad

Není tomu tak vždy, ale občas prostě nevíte, co si z toho odnést. Přednášející hodinu a půl mluví, věnuje se střídavě zhruba 5 tématům, z nichž asi tak jedno souvisí s předmětem. A vy víte, že z toho máte psát test, ale i kdybyste chtěli, tak netušíte, co byste se měli učit.

5) Lenost převažuje motivaci

Nepovinná docházka na přednášky zní jako ráj. Když vám absenci nehlídají ani na některých seminářích, zní to jako ráj na druhou. Ale vy víte, že byste tam chodit měli, že ty vědomosti budete potřebovat minimálně na složení zkoušky. Jenže lenost je lenost a z postele se prostě nechce (poloprázdná aula by mohla vyprávět – a to si na začátku ani nebylo kam sednout).

6) Jinde a jinak

Studenti jiných škol jsou něco, čemu se nemůžete vyhnout. Zatímco já si večer můžu v pohodě jít za zábavou, přijít a jít spát, někteří bývalí spolužáci na sociální život rezignují a i tak nevědí, kde jim ze všeho učení hlava stojí. Zatím jen nevím, jestli je to mým špatným přístupem, nebo to nejhorší na peďáku teprve přijde (pravděpodobně to bude kombinace obojího)

7) Nojo, vy na tom peďáku

Ačkoli je to největší stereotyp, budete si prostě občas muset vyslechnout pár trapných řečí. Třeba právě v reakci na to, že toho zatím moc k učení nemáte. Cokoli co bude nějak parafrázovat větu „nojo, ale ty seš na peďáku“ vás bude možná nejdřív štvát, ale protože to tady nejspíš budete mít rádi, bude vám to nakonec dost jedno.

8) A dál?

Tohle už je čistě moje osobní trable a spočívá v tom, že už nemůžu najít další trable. Jasně, málo peněz, málo času, moc kafe a málo spánku, to je klasika, to už všichni víme. Ale mě tady jinak vážně nic nechybí, jsem prostě spoko.

Tak naviděnou příště, zase u těch radostí!