Navigation Menu+

Seznamovák

Posted on Zář 20, 2017 in První akce, Začátky

Aby to po všech trablích se SISem nevypadalo, že být prvákem jsou jen starosti, utrpení a pocit, že jste totální troubové, přišel seznamovák. Slovo SIS na něm sice bylo skloňováno ve všech pádech, ale odehrály se tam zásadnější věci. Pro mě je tedy asi nejzásadnější to, že když teď někam přijdu, není to o nervózních pohledech a zamumlaném „ahoj“, ale o tom, že už vážně znám lidi, které (když to dobře půjde) budu ještě pár let vídat. A hlavně taky o tom, že ty lidi jsou strašně fajn.

Na nádraží jsem dorazila hlavně s myšlenkou na kafe. Byla jsem tam o dvacet minut dřív, tak jsem si říkala, že na místě srazu ještě nikdo nebude. Jenže ejhle, na výpravě za kafem míjím velkou skupinu, v jejímž středu sídlí několik žlutých triček (poznávací znamení organizátorů). Tahle žlutá trička jsou asi jediní, kdo si skutečně povídá, takže uprostřed té skupinky působí trochu jako včelí úl. Nepozorována jsem tedy prošla kolem skupinky a snažila se překonat pocit, že se mi tam ani moc nechce.

Vyzbrojená kafem jsem se odhodlala. S nejblíže stojící osobou se na sebe několikrát podíváme a po chvíli dojde na otázku: „To seš ty, ta co píše ten blog?“ A mně je jasné, že rudnu. Potom už ale hovor jde tak nějak sám a vlastně to vydrží až do konce seznamováku, ať už člověk stojí u jakékoli skupiny lidí.

Dlouhá cesta je v tomhle případě výhodou, protože když vám přidělí kamarády (doslova, spolusedící ve vlaku jsme dostali určené), tak mlčet celé dvě hodiny by bylo tak trapné, že radši nějaké téma hovoru najdete. Ať už jde o alkohol, protože o tom se tam toho později ještě namluvilo hodně, nebo o to, jak nepříjemné je jít ve vlaku na záchod. Na chatky nám přidělili zase jiné kamarády a mě vyloženě zahřálo u srdíčka, když první téma na naší chatce kombinace čeština/společenské vědy byly knížky – protože nebýt za divnočlověka, co je nadšený ze čtení, je prostě fajn.

„Jak večer pokročil, projevil se rozdíl mezi střední a vejškou, takže jsme sehráli celou přehlídku alkoher, ale protože v každém z nás je taky ještě pořád kus dítěte, vystřídali jsme se i u nejrůznějších deskovek.“

Potom už byl vážně čas na seznamování, konkrétně na hru se jmény. To je ta hra, kdy sedíte v kroužku a opakujete jména všech, kteří je už řekli před vámi. Jedno doporučení – pokud je vás hodně, kruh je velký, takže si radši vezměte brýle. Moje spolubydlící by o tom mohla vyprávět, když se na nás ke konci hry otočila a s pohozením hlavou směrem na druhou stranu kroužku se podivila, jestli si ty kluci náhodou nejsou nějaký podobný. Aby nebyli, když jsou to dvojčata. Jak večer pokročil, projevil se rozdíl mezi střední a vejškou, takže jsme sehráli celou přehlídku alkoher, ale protože v každém z nás je taky ještě pořád kus dítěte, vystřídali jsme se i u nejrůznějších deskovek.

Spánku sice nebylo moc a kempové kafe nebylo zrovna labužnický zážitek, ale i tak vypadali další ráno všichni dobře naladění. Zvlášť když další seznamovací hry obsahovaly toaletní papír a pytle na odpadky. S tím pytlem, to je super hra. Dostali jsme další přidělené kamarády a měli za úkol si na ten pytel všichni stoupnout a pokusit se ho otočit z rubu na líc. No co vám budu povídat, bylo to dost na pytel. Stejná úspěšnost byla i při hledání vyhlídky, na kterou jsme vyrazili odpoledne – nenašli jsme ji, ovšem z té náhodné skály, na kterou jsme nakonec vylezli, byl taky moc fajn výhled. I když to padání po mokrých skalách a kořenech bylo o něco méně fajn, o čemž by mohly vyprávět natlučené zadky některých účastníků.

Večerní Pubkvíz byl přesně jednou z těch her, kdy vás nenapadne správná odpověď ve chvíli, kdy ji potřebujete, ale pak se plácnete do čela, když vám dojde, jak strašně snadná otázka to vlastně byla. Naštěstí se na vlastní nedůvtipnost dalo zapomenout při další sérii alkoher a deskovek, po kterých následovala ještě kratší noc a opět to ne moc dobré ranní kafe.

Aby to taky ale nevypadalo, že jsme jen celý seznamovák seděli nad lahvemi alkoholu v klubovně, je třeba zmínit taky Velkou hru, kdy jsme po týmech běhali hodinu po lese a plnili všemožné (i nemožné) úkoly, od zpívání až po prolézání „pavoučí sítě“, kdy někteří členové týmu zkrátka museli spoléhat na to, že je ve vzduchu neupustíme, což se zrovna v našem týmu naštěstí povedlo. A jedna rada – vždycky si se spolubydlícími ujasněte, kdo má klíče. Pak se vám totiž nestane, že celou tu lesní trasu procházíte s tím, že jste tam ty klíče někde ztratili, o čemž jste prostě přesvědčení až do doby, než přijde zpráva od spolubydlící, která sedí pohodlně v klubovně a klíče má u sebe. A když jsme u těch rad: nikdy nechoďte sami do těch sprch, co jsou za dvacku na omezenou dobu. Nebo si aspoň vezměte i náhradní dvacku. Protože já nevím, co bych tam dělala se šampónem ve vlasech a bez dvacky, nemít tam kamarády, kteří mě zachránili.

Poslední večer se pak opravdu protáhl, pravdou totiž je, že po vstupu do klubovny by se člověk mohl opít už jen těmi výpary, které ji celou silně provoňovaly. Tomu nakonec odpovídala i slabá účast na snídani a o něco tišší atmosféra.

Seznamovák byl prostě paráda. Spousta nových skvělých známých, z nichž někteří člověka i obejmou, a tak má pocit, že to bude dobrý. Díky!

 

1 Comment

  1. My řekli jen otočit pytel. Ne ho otočit z rubu na líc 😛 a jsme tuze rádi, že se vám tam líbilo:))

Submit a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *