Navigation Menu+

Vánoce budou na stresu

Posted on Pro 13, 2017 in Studium

Můžeme si gratulovat. Zvládli jsme přijímačky, zápis ke studiu, zápis rozvrhu, návštěvu první přednášky a následně ještě návštěvy mnoha dalších, zvládli jsme ten nadprůměrný počet nových tváří, prostě jsme zvládli stát se studenty. A všechny ty věci byly svým způsobem zkoušky. Jenomže ty opravdové přicházejí až teď.

Možná se zdá, že je na to ještě pořád docela brzy, že je ještě hodně času, než to vypukne (tím se tak zhruba zkouším uklidňovat já), ale ono pravdou je, že příští týden je poslední před Vánoci a po Vánocích už to slovo bude neodbytně všude. Zkouškové.

Nejdřív vám povím, čím se tak zhruba pokouším uklidnit. Tak zaprvé, pořád ještě mám před sebou vánoční prázdniny. Dobře, některé testy je potřeba napsat už před nimi, některé práce se musí odevzdat během nich, ale i tak je tam těch skoro 14 dní, kdy naberu síly, udělám co je třeba a prostě si plná nadšení půjdu pro poctivě vydřené kredity (haha, dobře, s tím dřením bych to zas nepřeháněla). Zadruhé mě taky uklidňuje, že je to přece prvák. A navíc první semestr. Přece na nás musejí být hodní, když je to takové naše poprvé. No a za třetí, přece jsem si vybrala obory, které jsou tak nějak moje. Není to žádná matika, fyzika nebo chemie, ale milovaná čeština a společenské vědy. Takže to nějak jít musí.

„Přece na nás musejí být hodní, když je to takové naše poprvé.“

Taky bych vám mohla ale říct, co mě děsí. A to asi tak, že na chvíli se uklidním výše zmíněnými milosrdnými lžemi a následně lehce zpanikařím za pomoci následujících panikařících hesel. „Nojo, na to jsi holka asi měla myslet dřív a třeba se nějak připravovat už během semestru a ne teď všechno honit jak nadmutá koza“. „Jo, víš, možná by taky bylo dobrý, kdyby ses třeba aspoň starala o to, abys ze všeho měla zápisky, místo co bys spokojeně usínala s hlavou na lavici.“ „Jo aha, takže ty sis myslela, že když je to prvák, tak vám to automaticky všichni dají zadarmo? To byl ale pěkně naivní nápad ty tele.“

Zhruba takhle se ve mně mísí pocity. A vím, že ani v jednom nejsem sama. Někteří panikaří, někteří to ještě pořád mají na háku (ale těch ubývá). Dneska se mi jedna spolužačka svěřila s tím, že jí ta seminárka začala docela bavit, že to píše hrozně ráda. A že právě toho se bojí, že jí to sice baví, ale ta přednášející jí pak řekne, že je to hrozná blbost. Tak jsem se na ní tak koukala a říkala si, že její problémy bych chtěla mít, vzhledem k tomu, že na zmíněnou seminárku jsem si ještě ani nevybrala téma.

Takže vám, kdo panikaříte, jen chci říct, že v tom nejste sami. Ale přece jen, fakt je to jen prvák. Navíc jsou to jen první pokusy, tady už přece není ostuda, to na poprvé nedat. Teda, aspoň jsem to tak nějak slyšela.

Věřím nám, že se s tím popereme, že to zkouškový nebude takový strašák, jak si občas myslíme.