Navigation Menu+

Zápis, zápis všude (i na předstudijním)

Posted on Zář 13, 2017 in Začátky

Tak to přišlo. Ta chvíle, na kterou každý prvák čekal. Pro mě tedy spíše ta chvíle, o které jsem doufala, že nějakým zázrakem třeba nepřijde. Zápis předmětů. Chvílemi mě napadalo, že by se mi taky mohlo stát, že to s celým tím zapisováním nějak nezvládnu a tím moje studium skončí. Věřila jsem ale, že to snad musí být nějak zařízené i pro úplné trouby, a světe div se, ono to docela vyšlo.

Že mě něco jako zápis bude čekat, to jsem tušila dost dopředu. Matně mi bylo známo cosi jako systém kreditů, rozdíly mezi přednáškou a cvičením, co musím kdy splnit a kolik je toho potřeba do konce studia nasbírat. Ale když říkám matně, myslím prostě matně. Jakože to všechno tvořilo takovou pestrobarevnou pomíchanou hromadu kdesi v zadní části mozku a já to odmítala řešit, dokud to nebude opravdu nutné.

Pár dnů před zápisem jsem si o tom psala s jednou novou kamarádkou, která se chystá na stejný obor – protože když jste prvák a ztrácíte se všude a ve všem, je rozhodně lepší mít někoho, kdo prochází tímtéž, minimálně proto, že se vždycky můžete „vybrečet“, ať už na kafi nebo na facebooku. Shodli jsme se na tom, že nám to všechno snad objasní na předstudijním soustředění. Sice mi to nezabránilo prostudovat online návody, kde je všechno celkem srozumitelně vysvětlené, ale pořád jsem doufala, že na soustředění to pochopím tak, abych nepohořela hned na startu studia. No, nebudu vás napínat, nezklamali mě.

“ Nejspíš jsem dost špatná vědma, protože hodiny, které jsem chtěla pracně lovit, mají volná místa ještě teď. Zato mi utekly předměty, o kterých jsem měla dojem, že budou volné ještě za týden.“

Tak. Další věc hotová

Předstudijní soustředění mi podle rozpisu začínalo v osm ráno. Nad tím jsem jako vesničan samozřejmě zaplakala, protože vstávání ve tři prostě není můj koníček, ale budiž, na Florenci se dá koupit kafe, takže den začal zase dávat smysl. V aule jsem, stejně jako při zápisu, strávila několik momentů zvědavým rozhlížením po těch cizích tvářích, ovšem brzy bylo nahrazeno soustředěným mžouráním na promítací plátno přede mnou. Protože aula je velká, a i když jsem výjimečně nezapomněla brýle, třetí řada odzadu prostě nenabízela zrovna špičkový výhled. Velká část soustředění byla věnována právě zápisu, před námi svítil na plátně ten tajemný SIS, skoro jako božstvo v nějakém tajemném rituálu, který budeme muset pochopit, protože se s ním zkrátka budeme setkávat. Vlídný pán to s námi všechno prošel, i když nám to nezabránilo si později o totéž poprosit ještě přítomné studenty, aby nám to ukázali ještě jednou, protože jistota je jistota, že. A když už je řeč o studentech, nemůžu si odpustit zmínku o tom, jak snad každý, na koho jsem tam ten den narazila, byl milý a ochotný pomoci prvákům bloudícím po škole, což ve mně jednak vzbuzuje naději, že jednou za pár let se tam třeba taky vyznám, ale především mi to jednoduše udělalo radost.

Co ale zrovna dvakrát radost není, to byl zápis. První moucha se našla celkem rychle – totiž že všechno to, co jsem si vyslechla o SISu a volbě předmětů zkrátka spoléhalo na to, že všechno bude fungovat. Protože se ale přihodila ta nemilá věc jménem nové studijní plány, byl ve všem prostě chaos. Můj perfektně naplánovaný rozvrh snů vznikl asi týden před začátkem zápisu, ovšem pohořel na tom, že některé předměty ještě neměly daný čas. Tak jsem to předělala. Původně jsem myslela, že jen přehodím jeden předmět. Jenže ten šel nahradit jen v čase, kde už byl jiný. A na jeho místě zase další. Takže se můj snový rozvrh přeměnil na snový rozvrh verze 2.0.

Snový rozvrh verze 2.0 tedy čekal připravený, až nastane den D a hodina H. To obnášelo několikrát aktualizovat stránku, několikrát projít, jestli jsem předešlé kroky opravdu udělala správně a pak ještě několikrát aktualizovat, protože co kdyby šly hodiny pozadu a já si nestihla vybojovat svoje vysněné časy.

Pak se místo křížků objevily kolečka a podle toho přesně vypracovaného plánu jsem začala zapisovat. Samozřejmě jsem svou taktiku považovala za geniální, prostě jsem přemýšlela, o co bude největší zájem a co by mi mohl někdo rychle vyfouknout, a to jsem zapisovala první. Nejspíš jsem ale dost špatná vědma, protože hodiny, které jsem chtěla pracně lovit, mají volná místa ještě teď. Zato mi utekly předměty, o kterých jsem měla dojem, že budou volné ještě za týden.

Tak prostě asi pro příště změním strategii, zatím rozvrh mám, aleluja. I když tedy pořád trochu brečím nad tím, že máme v pondělí od 7:15, to je kruté.

Vůbec v tom nemám hokej

2 komentáře

  1. ouu zápisy jsou čirý zlo O:-) mně se sice být vědmou docela podařilo, ale netušila jsem, že ještě musim nacvičit rychlý klikání a stihnout se zapsat pod 10 vteřin… 😀 tak ať se na škole líbí!

    • Díky moc 🙂 Taky to pro mě byl zápis jedno velký překvapení.
      Ať se ti daří.
      Lenka

Submit a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *